Vláda vyhlásila nouzový stav a následně i karanténu, zavřela obchody a restaurace, nakázala omezit pohyb osob na nezbytně nutný. Ve společnosti vládne strach. Koronavirus je tu a šíří se, po celém světě, i u nás. Lidé hltají zprávy o nakažených a nemluví téměř o ničem jiném.
Proč se nám toto děje?
V tomto článku bych se na celou situaci chtěla podívat trochu z jiného pohledu. Jak už jsem psala v tomto článku, věřím tomu, že všechno, co se děje, má nějaký hlubší smysl. Možná se ptáte, jaký smysl může mít celosvětová epidemie koronaviru, na který umírají tisíce lidí.
My lidé se už dlouho nechováme k naší planetě hezky. K planetě, která je domovem pro spoustu dalších druhů živočichů a rostlin, se chováme jakoby nám patřila. Ničíme ovzduší, vodu, způsobujeme globální oteplování, vedeme nesmyslné války o moc a peníze a ničíme vlastně všechno. Chybí nám pokora. Pro vlastní hamižnost ženeme planetu do záhuby.
A pak přijde takový koronavirus a směle položí lidstvo na lopatky. Tak se ukaž, člověče, jak si se mnou poradíš. A my najednou nevíme. Jsme nuceni omezit spotřebu, výrobu, dopravu. Jsme nuceni celkově zpomalit, jsme vystaveni izolaci. Najednou se ukazuje, co vlastně skutečně potřebujeme k životu. Planetě se trochu uleví a my začneme přemýšlet.
Koronavirus u nás v Česku
Naše vláda vyhlásila nouzový stav a omezila vše, co není nezbytně nutné pro přežití. Společenský, kulturní a sportovní život utichl. Spousta lidí zůstala doma, děti nechodí do školy. Každého z nás se situace nebo vládní opatření nějak dotýkají.
Najednou nežijeme ten náš běžný život, každý den stejný – do práce, z práce, povinnosti atd. Jsme doma a máme najednou čas. Máme čas na to být sami se sebou, s rodinou, můžeme chodit do přírody (to je zatím povoleno) nebo být doma a hrát třeba společenské hry.
Možná nemáme volno a pracujeme z domova. Anebo stále chodíme do práce, ale přesto je to jiné, cestou do práce nepotkáváme žádné davy, nechodíme na žádné schůzky, oběd si musíme zajistit sami, protože restaurace jsou zavřené. Žijeme najednou prostě jinak.
To je ideální příležitost zamyslet se nad svým životem
Žiju opravdu to, co chci žít? Líbí se mi můj život? Nežiju náhodou tak trochu jako ten křeček, co běhá stále dokola ve svém kolečku? Naplňuje mě to, co dělám? Jaké mám vztahy se svými blízkými? Co je pro mě v životě opravdu důležité? Žiju podle toho? Nezasloužím si náhodou trochu lepší život?
Život nám obvykle předkládá překážky v podobě nemocí proto, aby nás donutil se zastavit. Abychom vystoupili z naší každodenní rutiny a podívali se na náš život z nadhledu. Situace kolem koronaviru se nějak dotkla každého z nás. Pro každého z nás to může znamenat něco trošku jiného.
Můžeme podlehnout strachu a panice nebo to můžeme vzít jako příležitost. Příležitost k revizi vlastního života. Příležitost zamyslet se, co mi toto zpomalení a omezení přineslo. Co se pro mě teď mění a jak se v tom cítím. Jaké příležitosti se mi díky tomu, že nežiju svou každodenní rutinu, otevírají. A rozhodnout se, jestli se chci vrátit do stejných kolejí až se situace uklidní anebo to zkusit trochu jinak. Můžu něco ve svém životě změnit, aby můj život byl spokojenější a šťastnější?
Příležitost k vnímání přítomného okamžiku
Vezměme si příklad z dětí. Ty neřeší nějaký koronavirus, ale radují se, že nemusí do školy. Nadšeně plánují, jak ten čas využijí. Neřeší budoucnost, vnímají jen to, co je teď a tady.
Zkusme tedy také vnímat přítomnost a važme si toho, co máme teď. Já osobně v těchto dnech cítím hodně vděčnost. Za to, že jsme v naší rodině zatím všichni zdraví. Za to, že máme jeden druhého. Za to, že cítím lásku ke svému partnerovi, ke své dceři a dalším členům rodiny. Cítím vděčnost i za to, že naše vláda zareagovala celkem rychle a máme tady u nás v ČR dobrou šanci tenhle koronavirus zvládnout bez kolabujícího zdravotnického systému.
Vůči koronaviru cítím obrovský respekt a pokoru. Taky cítím zodpovědnost za svoji malou dcerku. Je tu něco, co nás lidi přesahuje, co nemůžeme tak snadno ovládnout. Nemohu vědět, jak se situace vyvine, ale věřím v to, že Vesmír to s námi myslí dobře. Jak jsem psala v tomto článku, už se mi v životě potvrdilo, že i když se mi děje něco zlého, je to nakonec pro moje dobro. A proto se vždy zamýšlím, co mi má ta situace ukázat, proč se mi toto děje?
Příležitost žít do budoucna lepší život
Užívejme si proto každého dne. Choďme do přírody, věnujme čas rodině a sami sobě. Vnímejme, že venku začíná jaro, kvetou stromy a zpívají ptáci. Užívejme si společný čas s našimi blízkými. Věnujme čas přemýšlení o sobě a o svém životě. Vnímejme lásku a radost z každodenních maličkostí. Neběhejme jako ten křeček v kolečku a buďme víc sami sebou. Pak je velká šance, že se nám v těchto chvílích ukáže, jak žít do budoucna lepší život.
Autor: Lenka Burkertová
Inspiruji ženy svým životním příběhem, jak jsem si našla skvělého partnera a jak jsem i přes vyšší věk přirozeně otěhotněla. To, co jsem se na své cestě naučila, předávám dál. Pomáhám ostatním ženám na jejich cestě k tomu, aby byly skutečně samy sebou a zlepšily tak svůj život. Zaměřuju se zejména na oblast sebelásky a partnerských vztahů.
Jsem průvodkyní žen, koučkou NLP (s mezinárodní certifikací NLP Practitioner) a facilitátorkou metody PSYCH-K® (změna podvědomých přesvědčení).
Jsem autorkou videa ZDARMA Nejlepší sebeláskové cvičení, které znám, a online kurzu Buď magnetem na správné muže.
V Praze vedu ženské kruhy se zaměřením na sebelásku a partnerské vztahy.
Přidejte se do naší ženské komunity – facebookové skupiny Za lepším životem, je to ZDARMA.