Jmenuji se Lenka a mám báječného muže a úžasnou dceru. Přestože jsem měla dítě až ve svých téměř 40 letech, podařilo se mi otěhotnět přirozeně a přirozeně také porodit. Jsem šťastná a vděčná, že mám spokojený život a krásnou rodinu a užívám si každý den toho zázraku života v podobě naší malé dcerky.
Na miminko jsem ale čekala víc než 10 let.
Když mi bylo 28 let, měla jsem partnera, se kterým jsme oba věřili tomu, že spolu zestárneme, takže jsme se dohodli, že založíme rodinu. Ale ubíhaly měsíce a roky a nic. Pokaždé, když jsem dostala menstruaci, tak mi bylo do breku.
Bylo to frustrující pro nás oba, navštěvovali jsme tenkrát jedno centrum asistované reprodukce, ale stále jsme doufali, že se nám podaří otěhotnět přirozeně. Po 4 letech snažení nám doktoři doporučili umělé oplodnění. I to byl jeden z důvodů, proč jsme se nakonec rozešli.
Po rozchodu jsem dlouho nemohla najít toho pravého partnera
Bylo mi 32 let a neměla jsem ani chlapa, natož dítě. Víc než pět let jsem hledala vhodného partnera. Mezitím jsem vystřídala několik kratších vztahů, ale žádný z nich nevydržel. Prožívala jsem další a další zklamání a cítila jsem se sama jak kůl v plotě.
Když mi bylo 36 let, uvědomila jsem si, že se mi ve vztazích opakuje stále velmi podobný scénář a rozhodla jsem se, že s tím zkusím něco udělat. Přihlásila jsem se na svůj první kurz osobního rozvoje. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, jen jsem prostě chtěla zlepšit svůj život. Přála jsem si najít partnera na celý život a mít s ním rodinu.
A tady začala má velká vnitřní proměna
Tento a další kurzy, kterých jsem potom absolvovala desítky, od základů změnily moje nahlížení na svět. Začala jsem si všímat situací, které se mi dějí a uvědomovat si, že nic není náhoda. A začala jsem se měnit uvnitř. Zjistila jsem totiž, že jsem si nasadila spoustu masek a ty negativně ovlivňovaly můj život. Postupně jsem tedy tyto masky rozpouštěla a byla jsem čím dál víc sama sebou.
A bylo mi líp. Jak jsem se měnila uvnitř sama sebe, začalo se měnit i mé okolí. Měnily se situace, do kterých jsem se dostávala a i lidé reagovali na mou změnu pozitivně. Svět kolem mě se pozvolna stával lepší a lepší a do mého života se dostávalo víc a víc radosti.
Stále jsem však neměla toho svého životního partnera, se kterým bych mohla mít děti. Bylo mi 37 let a naděje na miminko se pomalu vytrácela. Chtě nechtě jsem se musela smířit s tím, že děti mít možná nikdy nebudu. Bylo to pro mě hodně těžké, zpracovávala jsem si to několik měsíců, ale nakonec jsem vnitřně přijala myšlenku, že možná nebudu mít děti vůbec a smířila jsem se s tím.
A přesně v ten moment mi do života vstoupil můj dnešní partner.
Tenhle vztah byl od začátku jiný než ty předchozí a už po pár měsících jsme se společně rozhodli, že spolu chceme miminko. Když jsem se o tom zmínila před gynekologem, tak už mě v mém věku rovnou posílal na IVF. To jsem ale nechtěla.
Rozhodla jsem se udělat všechno proto, abych otěhotněla přirozeně.
V té době už jsem měla hodně zkušeností s tím, jak pracovat sama se sebou, abych si vylepšila kvalitu života a pokračovala jsem intenzivně dál. Zjišťovala jsem další informace, vyzkoušela všechno možné a po pár měsících se to podařilo, byla jsem těhotná! Těhotenství proběhlo bezproblémově a když jsem porodila naši dcerušku, bylo mi přesně 39,5 let.
Předávám dál, co jsem se na své cestě naučila
Moje cesta k vysněnému životu byla hodně dlouhá a krušná, ale nakonec jsem ji našla. Jsem přesvědčena o tom, že podobně jako já před lety, i dnes spousta žen řeší, že jim život nevychází podle jejich představ, a touží po milujícím partnerovi a po miminku a ono to stále nepřichází.
A proto jsem se rozhodla sdílet své zkušenosti a předávám dál vše, co jsem se na své cestě naučila. Pomáhám ostatním ženám na jejich cestě k tomu, aby byly skutečně samy sebou a aby se jim v životě plnily jejich sny a touhy.